Velká část českých tradičních lidových obyčejů již vymizela, ale i v našem století se setkáváme s živými mýty či uctíváním tradic dob minulých.
Maska je vlastně symbol obrazného myšlení, mění identitu člověka, povyšuje ho na osobnost schopnou komunikovat s tajemnem.
Průvody masek – masopust se vztahuje k období od Tří králů do Popeleční středy, která je prvním dnem půstu. Velikonoční neděle je první neděle po úplňku měsíce, který nastane po jarní rovnodennosti. Proto jsou velikonoční svátky pohyblivé a podle toho se zkracuje či prodlužuje masopustní období. Někdy se používá název karneval, který vznikl přesmyčkou ze slov carne leva, tj. dáti masu „vale“. Lidové masopustní slavnosti se konají v sobotu, neděli nebo přesně v úterý před Popeleční středou. Po nich už se nemá jíst maso, nekonají se zábavy a lidové veselice.
Masopust je pestrou přehlídkou masek, které jsou pro masopustní průvod typické. Mohou se jen mírně lišit podle regionů (starosvat, ženich, nevěsta, družba, droužka, svatbína, kmotr – typické masky pro Čechy, dále kobyla, šíml, Perchta, bakus-masopustník, „Židi“– předci, medvěd, „Vostřížkové“, „charpáci“, skupina šašků, ptačí masky, čerti, někdy i Čurka – třepatej, Moučka, „caprda“– Matka masopustu, „slaměníci“ aj.). Každá postava má svou úlohu a význam. Zároveň probíhají různé obřady (např. obřad přechodu k dospělosti, svatba, iniciační obřad), pouliční divadla parodující různé situace, koledování, charakteristické zvyky.
Naše maska „ŽID“ chodí v kožešinové kukle (larvě) s opeřenou hlavou a v kostýmu pošitém barevnými hadříčky. V průvodu chodí i skupina Židů, jejichž masky jsou osobitě ztvárněné. Jejich úloha je dvojí. Ti, kteří nemají na hlavě larvu, většinou jednají, nabízejí, ponoukají, hrají určitou divadelní hru atd. Ti zakuklení představují naše předky, jsou vážnější. Někteří mají na zádech panenku jako symbol druhého já, které může být dobré nebo špatné.
Autor: Olina Šebková