O nutnosti mediální výchovy není třeba většinu lidí, rodiče a učitele nevyjímaje, dlouho přesvědčovat. Ano, je nutné připravit děti na život ve světě, kterému vládne masová komunikace, kde informační společnost snadno odstaví na vedlejší kolej každého, kdo se v ní neorientuje. Další hovor o mediální výchově se však často stočí překvapivým směrem. S médii se musí opatrně, nechme to na dobu, až budou děti starší. Zatím je kontaktu s nimi ušetřme a raději je seznamujme se skutečným světem.
Má-li si učitel vybrat mezi seznamováním s médii a přírodou, volba většinou padne na téma přírodovědné. Jenže masmédia a jimi zprostředkované obsahy se už dávno staly součástí dětského světa, děti ve světě médií žijí a považují ho za velmi skutečný. Přes televizní obrazovku se seznamují s africkou savanou, na internetu hledají informace o tropických pralesích a z novinových titulků se dozvídají o havárii ropného tankeru.
Jaké cesty pro mediální výchovu se na základních školách nabízejí? Předně bychom měli být otevřeni aktuálním mediálním impulzům, se kterými jsou žáci konfrontováni a s nimiž se potřebují vyrovnat. Mediální problematika se však jeví poněkud bezbřehá. Co si pro výuku vybrat? Kde by měl učitel brát čas na zpracování nových témat? A není vlastně hraní si kupříkladu s reklamou jen přitakáním konzumnímu světu, od kterého bychom děti chtěli uchránit?
Ve výukových balíčcích, které kombinují záměry výchovy mediální a environmentální, bychom rádi představili, jak nenásilně se tato dvě průřezová témata doplňují. Mediální gramotnost nám umožní udělat si reálný obrázek o stavu životního prostředí, i když většinu informací čerpáme z médií. Zároveň bychom měli žáky učit, jak mohou za pomoci sdělovacích prostředků přírodě aktivně pomoci.
Mgr. Klára Smolíková