Průřezová témata

Proč propojovat Výchovu demokratického občana s Environmentální výchovou?

„Přece máme demokracii“, to je věta, kterou se dnes ohání kdejaký hulvát. Kde se vzalo toto nepochopení? Již staří Řekové se shodli na tom, že demokracie je jeden z nejhorších způsobů vlády. A zcela demokraticky odsoudili na smrt svého velkého myslitele – Sókrata. Příznačné je, že tento dobrý muž se celý život snažil svou „porodnickou“ metodou vést druhé k přirozenému poznání vlastních schopností. Byla to však opravdu chyba demokracie? Přece pokud způsobím automobilem dopravní nehodu; je na vině vozidlo nebo řidič? Asi nemá smysl se zde pokoušet vyřešit, do jaké míry má vychovávat rodina a do jaké škola. Pokusme se najít cestu, jak vrátit slovům zodpovědnost, povinnost, svoboda, demokracie, právo, občan ten patřičný význam.

Musíme to udělat s nápadem. Mentorováním a kázáním žáky spíše unavíme. Slyšeli již tisíckrát, že to či ono se nemá. Ale kde je realita dnešních dnů? Slušnost a čestnost je spíše na obtíž a druhým pro legraci. Chytráctví a hledání skulinek činí z deklamací o slušnosti prázdné fráze. Jako optimisté si řekněme, že děti jsou čisté duše, které kazíme až my dospělí a nepodceňujme jejich schopnost rozlišovat dobro a zlo. Na tom stavme a utvrzujme je v myšlence, že i jedinec má možnost ovlivnit postoje většiny.

Jsou země, kde má demokratické zřízení staletou tradici. Ta naše k nim bohužel nepatří. Ačkoliv to snad bude znít otřepaně, musíme se demokracii znovu učit. Po necelých dvaceti letech parlamentní demokracie první republiky přišlo dvojnásobně dlouhé období totality, které napáchalo značné škody v myslích zdejších obyvatel. Neberme tedy demokracii jako samozřejmost a učme se s ní a především v ní žít.

Ani náš vztah k přírodě nesmí být svévolný. Právo na zdravé životní prostředí se dnes běžně chápe jako jedna ze základních lidských svobod. Ale všichni dobře víme, jaké rozpaky provází mezinárodní konference hlav států, na kterých se politici lopotně snaží nalézt v tomto ohledu alespoň společnou řeč, natož pak dosáhnout závazné dohody. Mít, nebo být, to je otázka, kterou položil ve své stejnojmenné knize německý psychoanalytik a filosof Erich Fromm. Kéž by na ni uměla odpovědět třeba už generace našich žáků.

Mgr. Josef Makoč